Josef Kábrt

Josef Kábrt, malíř, grafik, tvůrce ex libris, režisér a výtvarník animovaného filmu se narodil 14. října 1920 v Lomnici nad Popelkou a zemřel 7. února 1989 v Hradci Králové.

Pocházel z rodiny školníka z Lomnice a měl jednoho bratra. Uměleckého vzdělání se mu dostalo nejprve na Státní odborné škole keramické v Praze u profesorů V. Vokálka a J. Znoje. V roce 1936 přestoupil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a studoval v ateliéru profesora F. Kysely, studia ukončil roku 1941 u profesora J. Bendy. Do konce druhé světové války pracoval ve Studiu kresleného filmu ve Zlíně a od roku 1945 v ateliéru Jiřího Trnky Bratři v triku jako výtvarník a režisér. Po odchodu do důchodu žil střídavě v Praze a v Lomnici nad Popelkou a věnoval se malířské a grafické tvorbě.

Nejpodstatnější část své tvůrčí činnosti věnoval kreslenému filmu. Od roku 1948, kdy začal pracovat samostatně, natočil jako hlavní tvůrce více než 30 filmů (Telegram, Manželské etudy, Slavík a růže, Příběhy Odysseovy, Obraz Doriana Graye, Svatební košile a další). Film Železný klobouk byl oceněn na filmových festivalech v Karlových Varech a Montevideu, Tragédie vodníkova v Locarnu ve Švýcarsku, Divoká planeta v Cannes, Terstu, Teheránu a Kroměříži. Televizní diváci si oblíbili populární třináctidílný seriál večerníčků Josefa Kábrta O klukovi z plakátu.

V letech 1956–1958 spolupracoval s francouzským umělcem Jeanem Effelem na filmu Stvoření světa a několikrát navštívil Francii.

Při své práci ve filmu se věnoval i další výtvarné činnosti. Ilustroval několik knih (Nové pověsti české, Práče a Jak se zajíček chtěl klouzat J. Mareše, Dodekameron juristický V. Laciny). Hodně kreslil a maloval.
Malbě a grafice se soustavněji věnoval po odchodu do důchodu od roku 1979. Práce s animovaným filmem ho ochránila od nepříznivých vlivů různých -ismů, a když se po ukončení zaměstnaneckého poměru vrátil zpět k volné tvorbě, navázal na to, s čím kdysi přestal. Malířské dílo Josefa Kábrta získalo mnoho obdivovatelů na četných výstavách doma i za hranicemi. Promlouvá k divákům srozumitelně a klade otázky, které diváka vždy zajímaly a zajímají i trápí. Dobro a zlo, krása a ošklivost, láska a nenávist – to byly časté náměty jeho děl. Zářivými barvami zobrazoval krásu žen, ale i škleb podivných postav.

Na Josefa Kábrta silně zapůsobilo umění přelomu století, symbolismus a secese, obohatil je však o svou bohatou fantazii, která nemá daleko k vidění surrealistů. Každý svůj obraz opírá o mistrnou kresbu, promýšlí barevnou i prostorovou kompozici, usiluje o zachycení atmosféry. Jak sám řekl, maluje to, co se v něm děje.

Perfektní kresba přímo volala po grafickém ztvárnění. Oblíbil si zejména lept a litografii, u nichž mohl jistotu kresby nejlépe uplatnit. Rád se vracel k námětům svých obrazů, filmů i k námětům, které v něm vzbudila četba literárních děl. Zejména miloval díla F. Villona, Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, K. J. Erbena, oslovovaly jej i náměty biblické (Píseň písní, Janovo zjeveni).

První knižní značky vytvořil Josef Kábrt v letech 1945–1946. Soustavněji se tvorbě exlibris a novoročenek začal věnovat až od roku 1977. Vytvořil celkem 179 knižních značek. Používal téměř výhradně techniku leptu, jen výjimečně vícebarevného. Tři knižní značky vytvořil serigrafií, pět pak je zinkografickou reprodukcí kresby. Náměty byly někdy ovlivněny přáním objednatelů, zpracování je však vždy kábrtovské. Častými motivy jsou krásné ženy nebo mužské příšery. I v exlibris se rád vracel ke svým literárním láskám.

Podobně je tomu i u novoročenek, kde více využívá litografie a barevného zpracování. Avšak i zde nejkvalitnější práce vznikají technikou leptu.

Za tvorbu knižních značek získal roku 1989, bohužel již in memoriam, cenu Trienale českého exlibris v Chrudimi. Zpočátku tiskl své grafické listy sám, často zkoušel různé technické postupy, vhodnost papíru a měnil barvu tisku. Později zasvětil do tajů řemesla uměleckého tisku svého syna Petra.

Díla autora v nabídce naší galerie: